Forfest propaguje soudobou hudbu

Zlínské noviny, 25.06.2003

Sabina Vášová Kroměříž Zcela nekompromisně ve směru propagace soudobé hudby vykročil letošní čtrnáctý ročník festivalu Forfest svým nedělním zahajovacím koncertem. Kroměřížský chrám sv. Mořice se rozezněl čtyřmi světovými premiérami skladeb Američanů Williama Toutanta, Daniela Kessnera, Rumuna Liviu Marinescu a českého skladatele Pavla Zemka. Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, spojené síly brněnského Sboru mladých od sv. Augustina a kroměřížských Moravských madrigalistů spolu se skvělými výkony pěveckých sólistů ( Stella Maris - soprán, Markéta Večeřová - soprán, Irena Vašíčková - Pollini - mezzosoprán, Šárka Brychtová - alt, Petr Julíček - tenor, Tomáš Badura - tenor, Tomáš Krejčí - baryton, Aleš Procházka - bas) za řízení dirigenta Milana Kaňáka připravili posluchačům zcela výjimečný a neopakovatelný zážitek. Sledovala jsem práci všech těchto subjektů provedení na několika jejich zkouškách a musím uznat, že se zde spojilo velké nadšení pro věc se zcela neběžnou pílí, obětavostí a umem v takové míře, jakou dnes zažíváme jen velmi zřídka. Svorníkem všeho ( zejména po umělecké stránce) byla naprostá jistota dirigenta, opřená o jeho všestrannou uměleckou zkušenost ( instrumentalisty, dirigenta i komponisty). Bezpečný pohled do zcela specifické problematiky každého z uváděných děl, vytříbený cit pro architekturu každého z nich, kontrasty, barevnost, expresivita i spiritualita - všechno v podivuhodně vyrovnané míře. U filharmoniků se uvedení zejména Zemkova díla neobešlo bez intenzivní přípravy a orchestr ve svém celku zúročil svou nemalou zkušenost s interpretací hudby současníků. Dokázal svým přístupem i výkonem, že stojí neprávem ve stínu filharmonií velkých českých hudebních center. Má oproti nim velkou přednost: nebojí se spolupracovat na originálních projektech a tomuto trendu patří budoucnost. Neobyčejné úsilí do realizace koncertu vložily také oba sbory. První provedení je vždy průkopnický čin. Zejména jde- li o skladbu tak náročnou, jako je Zemkova II. Symfonie " Pašijová". Sólisté byli vynikající. Atmosféra vnitřní blízkosti interpretů a posluchačů byla zcela nevšední. Jakoby všichni cítili, že se spolupodílejí na hodnotách, které plně ocení až ti, co přijdou po nás.