Automat na hudbu?
(kroměřížský FORFEST v nových proměnách)Opus Musicum 4/2004
Pravidelně ve třetím červnovém týdnu žije Kroměříž a okolí moderním, soudobým uměním. FORFEST Czech Republic, mezinárodní festival současného umění s duchovním zaměřením si klade za úkol vyzdvihovat taková díla, která obsahují prvky nových duchovních tendencí v umění a ukazují nové horizonty v kontextech evropské kultury, ozřejmují nové duchovní proudy v umělecké tvorbě.
Oproti minulým rokům FORFEST letos překvapil novým pojetím programové nabídky, výrazně bylo tentokrát zdůrazněno tzv. performanční (multimediální) umění. Do Kroměříže byli pozváni přední američtí performeři ze skupiny Mobius Group Boston. Rozmístili své “akce” do prostor nádvoří Muzea Kroměřížska, do Podzámecké i Květné zahrady, a například i na Velké náměstí v centru města. Jejich plány ale podlehly vrtkavému počasí a asi jen polovinu pořadů bylo možné realizovat.
Mobius Group Boston je asi dvacetičlenná skupina herců, hudebníků i výtvarníků, kteří rádi spolupracují na různých uměleckých experimentech. Do Kroměříže přijeli skladatel a kameraman Jed Speare, herečka Mari Novotny-Jones, fotograf a performer Milan Kohout a Tom Plšek, skvělý jazzový trombonista a performer. Performance “Not One, Not Three” (autorky Marjorie Morgan) neobvykle propojila hudební dílo s pohybovým děním, “Mytologie havranů” pro šest trombonů (trombony zde hrály živě) byla odvážným vstupem do oblasti přírodních zvukových inspirací. Stephany Tierman se podle svých slov inspiroval v tomto případě dlouhodobým zkoumáním “ornitologického i mýtického chování havranů”. Třetí dílo Toma Plška kombinuje hru trombonu s videozáznamem letu letadla za silných poryvů větru. Záznam zvuku letadla bohužel přehlušoval živou hru, dodnes nevím, jestli záměrně nebo omylem...
Je zvláštní, že ačkoli v Kroměříži sídlí hned dvě konzervatoře, nepůsobí ve městě vlastně žádný trvalý hudební soubor. Není zde ani třeba jen profesionální smyčcové kvarteto... Nepočítáme-li místní posádkovou dechovou hudbu a stále se proměňující studentský orchestr konzervatoristů, asi jediným větším trvalým hudebním sdružením v Kroměříži a okolí je nakonec Kojetínská Industriální Filharmonie. Patnáctičlenný soubor sídlí v Kojetíně, blízkém městě na březích řek Hané a Moravy, koncertuje převážně na zájezdech, natáčí. Řadu let spolupracuje s festivalem, roku 2000 uvedl soubor na FORFESTu kompozici “Ponorná řeka”, roku 2001 se představil programem “... i divní mohou tancovat...”, pak jsme roku 2002 slyšeli úryvek “Druhé symfonie”. Letos tedy “Druhá symfonie” byla hrána kompletně. Třívětá křehká sónická hudba (alternativní, chcete-li), témbrově spíše jemná než robusní, s poměrně nekontrastními hudebními plochami plynula v čase bez přerušování a bez větších zvukových předělů. Výhodou souboru je autorská spoluúčast všech hráčů na výsledném díle, což přináší zaujetí hráčů a následně nečekaný emocionální účinek. Charlie Chaplin prý kdysi promítal své nové filmy nejdříve dětem, podle zásady, že co nezaujme děti, není dobrý film. V takovém hodnocení “Druhá symfonie” zřejmě obstála, živé reakce dětí v sále svědčily o překvapivé barevnosti hudby. Vystoupení hostů Romana Szpuka a Zbyňka L. Gorgona, kteří recitovali své nejnovější básně, pak “rozehřálo” i rezervovanější dospělé publikum a radostné projevy sympatií a dlouhé potlesky jen potvrdily, že koncert se zdařil po všech stránkách. Město Kojetín bývá někdy nazýváno “hanáckým Betlémem”. Ať tedy z tohoto města i nadále vychází takové tvůrčí světlo, radost a pravá inspirace, jak se na “Betlém” sluší.
Multimediální instalace Markéty Dvořákové “Hudební automaty v zahradě” se kvůli dešti nekonala v Podzámecké zahradě, ale v prostorách Památníku Maxe Švabinského. O “automaty” byl mezi návštěvníky zájem, quasi-aleatorní kompozice se dobře rozvinula v obdivuhodně homogenní poetický hudebně-vizuální tvar. Oč poetičtěji by teprve působila v opravdové zahradě!
Čtenář by mohl získat dojem, že FORFEST se letos skládal jen z performancí a nekonvenčních představení. Zastavme se nyní pro změnu u několika “klasičtějších” koncertů. Autorské sdružení žen skladatelek HUDBABY se představilo v chrámu sv. Mořice. Nu což, svět je dnes plný feminismu, bylo jen otázkou času, kdy se tato móda jasně projeví i ve vážné hudbě. Je příznačné, že ženy-intelektuálky realizaci koncertu svěřily výhradně mužům. Pěvecké kvarteto QVOX a violoncellista Jan Kavan se stali výbornými interprety skladeb převážně uváděných v premiéře.
“Magnificat” Lenky Foltýnové a “Tři pohledy na eucharistii” Jany Doležalové se hlásí rozsahem i náplní k odkazu velikánů duchovní hudby, jakými byli např. francouzští umělci Jeanne Demessieux nebo Olivier Messiaen. Partitury toto srovnání podle mého názoru snesou. Nápadité a barvité zpracování známých liturgických textů má snad jedinou chybu: asi jen těžko se u nás v kostelích najdou jejich interpreti. Ale mám za to, že tak povznášející a oduševnělá hudba do liturgie patří! Snad si tam i najde svou cestu... I další skladby na texty Zdeňka Rotrekla lze řadit do duchovní hudby v širším vymezení toho pojmu – šlo o koncertní vokální cykly pro čtyři mužské hlasy s jasným morálním poselstvím - cyklus Markéty Dvořákové “Obnažený plaz” a “ATAPOL” Kateřiny Růžičkové. Skladby pro sólové violoncello nelze hodnotit. Jan Kavan hrál sice zjevně dobře, ale v chrámové akustice se jemné hudební struktury zcela “rozplývaly” do neurčita.
“Soft November Music” Romana Bergera je hudba inspirovaná převratnými událostmi konce roku 1989. “Vážná hudba je druh meditace, pohybující se jednoznačně na vyšší úrovni přístupu člověka k umění. Už v první chvíli jsem vycítil, že tehdejší nadšení v sobě neslo zárodky násilí, které se dříve či později zákonitě projeví… Zlo se vždy objeví v nových podobách, které dopředu nemůžeme předpokládat.”, varoval autor. Slovenská klavíristka světového jména Elena Letňanová uvedla Bergerovu kompozici spolu s díly Klementa Lavického, Richarda Toesinga a Jaroslava Šťastného. Program byl prvotřídní, interpretace skvělá a zájem publika velký. Letňanová totiž navíc dokáže hudbu zasvěceně komentovat a dokáže zajímavým způsobem přiblížit své analýzy i obecenstvu. Vyzařuje z ní nadšení pro soudobou hudbu, jaké se dnes jen málokdy vidí.
V chrámu sv. Mořice vystoupil pod vedením sbormistra Jaroslava Číhala dětský pěvecký sbor ROSNIČKA z Bruntálu. Nejprve zpíval “Vánoční písně” na staroanglické texty Benjamina Brittena (s doprovodem harfenistky Alžběty Horské). Části liturgických skladeb Zdeňka Lukáše a Petra Ebena pak zpíval sbor už a cappella, některé navíc i zpaměti. Dále se zpívaly čtyři tradiční židovské písně v úpravě izraelského skladatele Maxe Sterna (byl přítomen na koncertě a nešetřil chválou na adresu sboru a sbormistra). Ukázky mešního ordinária Jiřího Laburdy a Lubomíra Hufa provedl sbor s varhanním doprovodem Hany Ryšavé. Rosnička přímo nadchla posluchače od prvních tónů dokonalým přednesem, bezprostředním projevem třeba i při zpěvu v angličtině nebo hebrejštině, a hlavně potěšila na srdci radostí a viditelnou chutí ke krásnému zpívání. Díky za tento večer a hodně dalších tak pěkných koncertů!
Jaký tedy byl letošní FORFEST? Přiznávám původní obavy z přemíry ohlášených performancí a multimediálních “show”. Cožpak se už dnes ani vážná hudba neobejde bez “elektroniky”, bez “automatů na hudbu” ? Veškeré mé předsudky brzy odpadly, autoři vždy dokázali využít techniku tvůrčím způsobem. A to je asi nejdůležitější. Pro letošní FORFEST mám všech pět “P”: byl pro mě poučný, a povzbudivý, přínosný i překvapivý. A nezapomínejme, že to byl už patnáctý ročník! Opravdu patnáct festivalů plných hudby, tolik krásné hudby už v Kroměříži zaznělo... Jak ten čas letí!
Jan Vrkoč