Nové rozměry festivalu FORFEST

Hudební rozhledy 8/2004

FORFEST Czech Republic je festival soudobého umění s duchovním zaměřením, který se každoročně koná v Kroměříži. Obvykle se do tohoto malebného jihomoravského města sjíždějí hudebníci, výtvarníci, i obdivovatelé umění z celého světa, aby si nenechali ujít tak velkorysou přehlídku soudobého umění. Letos se během jediného týdne uskutečnilo 22 koncertů a performancí, byly slavnostně otevřeny výstavy v Muzeu Kroměřížska (kombinované techniky nizozemského malíře Walthera Smeitinka-Mülbachera), v soukromé Galerii u Artuše (malby ve Francii žijícího malíře Ladislava Schovance) a v Zahradním ateliéru (velkoformátová plátna Václava Vaculoviče). Současně probíhal cyklus poslechových seminářů s ukázkami díla Arvo Pärta.

Obvykle se v Kroměříži představují nové tvůrčí počiny umělců z Evropy nebo i ze vzdálenějších končin světa, pořadatelé festivalu se snaží vyzdvihovat takové umělecké tendence, které v sobě nesou prvky nové duchovní inspirace v nejširším smyslu. Samozřejmě, že festival takového rozsahu není možno pořádat jinak, než za podpory mnoha subjektů, Ministerstva kultury ČR, Nadace Český hudební fond, Hudební nadace OSA. Zahraniční umělce také obvykle podporují příslušná velvyslanectví, a tak na zahájení festivalu byli přítomni paní Lisa Helling, zástupkyně amerického velvyslance, i tisková atašé nizozemského velvyslanectví, paní Hilda Jansen.

Zvláštní důraz se v letošním ročníku FORFESTu kladl na tzv. umění performanční. Hostem festivalu byl významný americký soubor Mobius Group Boston, sdružení výtvarníků a hudebníků, kteří připravili speciální programy přímo pro kroměřížské interiéry a exteriéry. Dle informací z programu nabízeli “interaktivní zapojení publika” a “cílené poselství vyjadřující se k sociálním, rasovým a politickým otázkám”. To se jim dařilo realizovat jen zčásti, některé performance se opravdu vydařily, jiné, např. Rituální omývání nohou, každá osoba zvlášť ale považuji za vyloženě nudné. Realita byla ovšem složitější, kvůli dešti musela být řada “představení v exteriéru” zrušena. Asi vůbec nejpoetičtější a nejvynalézavější performanci pak připravila mladá skladatelka Markéta Dvořáková. Její Hudební automaty byly také původně plánovány do zahrady, ale i v interiéru, schovány před deštěm, měly úspěch a byl o ně velký zájem. Náhodně zvolené úryvky partitury v podání různých nástrojů zněly v nejrůznějších kombinacích, a přesto souhra vytvářela novou obdivuhodnou kvalitu. K tomu si představte ještě zpěvačku a dvě tanečnice...

Další performanci, jakýsi “Gesamtkunstwerk” připravil i německý skladatel Peter Tenhaef. v Zahradním ateliéru. Skladba Aus meinem Garten spojovala poezii s hudbou a s originálními obrazy, měla představovat přírodu v jejích věčných, neopakovatelných proměnách během jednoho roku. Vydařený byl i performanční pořad Kojetínské industriální filharmonie, která hrála svou Druhou symfonii, tentokrát instrumentačně zpracovanou pro květníky, sušák, brusku a pilníky, plasty, plechy, trouby, lidský hlas... (pro znalce-pamětníky dodávám, že skupina smyčců tentokrát v orchestru chyběla)... V pořadu přednesli svoje verše hosté večera básníci Roman Szpuk a Zbyněk L. Gordon. Zkrátka performanční umění slavilo letos na FORFESTu úspěchy a nebylo dne, který by prošel bez alespoň jednoho představení...

Tradiční recitál varhanní hudby v chrámu sv. Mořice vzbudil zaslouženou pozornost. Varhaník Karel Hiner dnes působí v Kutné Hoře, kde v na varhanách u sv. Barbory nahrál před několika lety své vynikající CD. Jako tehdy v nahrávce, i na FORFESTu překvapil programem z poměrně náročných skladeb: Fantasie a toccata Jeana Wilda, Monument Ivany Loudové, Impetuoso Bedřicha A.Wiedermanna, chorální fantazie Ecce homo Klementa Slavického, Communion Oliviera Messiaena, část Deuxieme symphonie Marcela Dupre, Sursum corda Milana Slavického. Jednoznačně tedy řadím Karla Hinera mezi interprety velice zdatné, málokdy na FORFESTu slýcháme tak zajímavý program přednesený kvalitně a s precizností. Doufám, že se s tímto varhaníkem budeme v koncertním životě setkávat stále častěji.

Uznání za skvělé výkony si zasluhují také altistka Šárka Brychová a sopranistka Kristýna Valoušková. Obě pěvkyně jsou pravidelnými hosty FORFESTu. Šárka Brychtová spolu s varhaníkem Petrem Kolařem uspřádala celý pěvecký recitál (skladby např. Františka Emmerta, Stanislava K. Vrbky), obdivuhodně zazpívala koncertní Árii č. 5 brazilského skladatele Heitora Villa-Lobose, navíc zpívala i altová sóla v oratoriích Petera Tenhaefa. Její hlas je pružný, pěkně zbarvený, ovládaný s lehkostí. S takovým fondem se umělkyně zařazuje mezi naše nejnadějnější pěvecké osobnosti. Také sopranistka Kristýna Valoušková zasluhuje obdiv. Během festivalu zpívala sóla v oratoriích, u klavíru písňové cykly Maxe Sterna a se souborem MOENS premiérovala Havelkovu skladbu Alfa i omega. Své party zpívala v němčině, angličtině, řečtině i polštině. Už dnes právem patří mezi naše špičkové interprety soudobé hudby.

Slovenská klavíristka Elena Letňanová měla recitál ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku. Její vystoupení potěšilo srdce všech ctitelů klavírní hudby. Program byl prvotřídní: jména Klement Slavický, Roman Berger, Jaroslav Šťastný už dnes znamenají vzory, jejichž hudba jednou - možná - bude určovat směr dalšího hudebního vývoje. Letňanová dokáže hudbu uchopit i teoreticky, její zasvěcené slovní komentáře dávaly tušit, že velmi dobře rozumí tomu, co sama hraje, a dokáže zajímavým způsobem přiblížit své analýzy i publiku. Elena Letňanová patří mezi světové klavíristky (např. recitál pořádala i v Carnegie Hall). Na FORFESTu hrála s plným nasazením, s nadšením, které se přenášelo i na posluchače. Neexistuje asi pro soudobou klavírní hudbu zkušenější, suverénnější interpret než je právě Elena Letňanová.

Pražský soubor MOENS uspořádal koncert z duchovní hudby Svatopluka Havelky. Nejvíce mě oslovila skladba Tři psalmodie pro cimbál, dva soprány a baryton na latinské texty žalmů, a pak duo Rozhovory duše s Bohem pro klarinet a klavír. Virtuózní, vypjatý part klarinetu je zde obrazem skutečného lidského utrpení, výkřiky nástroje jako by citovaly slova bible: “Bože můj, proč jsi mě opustil? Volám ve dne, a ty mi neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci... Otcové v Tebe doufali...” (žalm 22) Na Havelkově hudbě je strhující, jakým způsobem dokáže pracovat s každým hudebním nástrojem, jak využívá všech technických možností k docílení působivého výrazu a skvělé barevnosti. Náročný klarinetový part výborně, s lehkostí přednesl Kamil Doležal, klavír hrál Hanuš Bartoň.

Opět sleduji, že do stanoveného rozsahu článku se nelze vejít se vším, co by pozornost zasluhovalo. Bylo by ještě mnoho pozoruhodných souborů, umělců, skladeb. Je tedy nutné v nejlepším přestat. Ostatně netřeba chválit dobrou hudbu, dobré dílo se přece chválí samo! Proto jen doporučuji všem: nečtěte o hudbě z novin a časopisů, přijeďte si raději do Kroměříže poslechnout živě, “na vlastní uši”!

Jan Vrkoč