Harlekýn jako hudební nástroj

KT č. 30/2005, příloha DOMA

Co se týká kroměřížského FORFESTu, jeho pravidelným účastníkem je Kojetínská industriální filharmonie. Soubor, který vznikl v roce 1999, zaujal širokou veřejnost i odbornou kritiku už při svém prvním koncertě. Jedná se totiž o hudbu, kterou hrají nehudebníci, mladí lidé, kteří nikdy neprošli žádnou hudební výchovou. Industriální skladby využívají skutečně neobvyklé "nástroje", lépe řečeno "nářadí": brusku, kladivo, kovadlinu, plechy různých velikostí, umělohmotné PET láhve, talíře, příbory, sklenice, květináče, sušák na prádlo... Skladby jsou hrány ze speciálních not, každý z hráčů se tedy musí tvrdě učit, aby v orchestru obstál. Soubor postupně buduje vlastní repertoár, přičemž na koncertě zazněly hned dvě novinky, mezi nimi i dětský houslový koncert (houslový part na úrovni schopností žáků ZUŠ). Ale orchestr hraje i rozsáhlejší skladby, vytvořil už dokonce dvě velké industriální symfonie, část té druhé posluchači na koncertě také slyšeli...

Originální soubor založil Petr Samlík, pod jeho vedením si už orchestr získal mnoho příznivců soudobé hudby, i ocenění odborníků. Jedním z těch, kdo Kojetínskou industriální filharmonii obdivovali, byl i Theodore Wiprud, dramaturg New York Philharmonic Orchestra, který letošní FORFEST navštívil: "V New Yorku pořádáme pravidelné koncerty pro mládež vždycky v sobotu odpoledne. V současnosti je právě to moje hlavní práce. Máme koncerty s Newyorskou filharmonií, nebo někdy také s Brooklyn Philharmonic, a pravidelně děláme pro děti i koncerty komorní hudby. Někdy i vyzveme několik dětí, dáme jim do ruky třeba bubínek, nějaký snadný nástroj a ony si s námi mohou zahrát. Kojetínská filharmonie má program dokonale nacvičený a děti to mají promyšlené, vždyť hrají podle notového zápisu, ačkoli to jsou nehudebníci. Je to obdivuhodné."

Na dalším dětském koncertu na FORFESTU bylo nejen co poslouchat, ale i na co se dívat. Prostorám v zámecké Salla Terreně vévodila plastika "Modrý harlekýn", v sousedství s několika bateriemi bubnů, deskových zvonů, napravo se tyčil jakýsi "Golem" s lesklými ocelovými pružinami... Perkusionista Dan Dlouhý přednášel do mikrofonu různé fragmentální texty, přičemž se sám doprovázel, potom rozhýbal i pružinového "Golema". Zdá se, že hojně zastoupené dětské publikum sledovalo jeho kreaci se zájmem. A pak došlo k rozeznění "Modrého harlekýna", nejkrásnějšího nástroje večera. Překvapil nás neobvyklými a nepředvídatelnými zvukovými možnostmi (součástí objektu je např. i nástroj po staletí známý jako hřebíkové housle).

Před posluchači se v tu chvíli otevřel poetický a překvapivě krásný svět hudebně-vizuální, svět imaginace, barev, světla a pohybových vjemů, slovy nepopsatelné hudební království, snad až hudební ráj.

Jan Vrkoč