Duchovní proudy v současném umění

OPUS MUSICUM 4/2005

Každé dva roky se v rámci kroměřížského mezinárodního festivalu FORFEST CZECH REPUBLIC koná kolokvium. Jeho téma, problém duchovních proudů v současném umění, se nemění. To letošní proběhlo ve dnech 20. - 23.6. 2005

Zúčastnili se ho nejen hudebníci (muzikologové, skladatelé, koncertní umělci), ale i umělci z jiných oborů, zvláště výtvarníci a literáti a též zástupci kulturních institucí. Zahraniční hosté, z nichž někteří vystupovali též v koncertním programu Forfestu, přijeli z USA, Německa, Rakouska, Švédska, Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Tato široká účast patří již k tradicím těchto kolokvií. Také letos tvořily část programu kolokvia autorské prezentace. Některé z nich přinesly podněty, které přesáhly význam individuální skladatelské tvorby. Pavel Zemek hovořil o uplatnění techniky unisono, Dinos Constantinides z USA o řeckých kořenech své tvorby. Němečtí skladatelé Peter Tenhaef a Matthias Drude, kteří představili svá díla už na minulém zdejším kolokviu, podali další informace o nich. Tenhaef, ovlivněny platónskými idejemi, číselnými řády a Paertem, vychází z alikvotní řady a ve svých "Fraktálních žalmech" dospívá ke krajnímu redukcionismu, k naprostému oproštění, Drude představil svoji "angažovanou církevní hudbu". Pavel Smutný informoval o svých skladbách, podnícených rakouskými křesťanskými odpůrci a oběťmi nacismu F. Jägerstätrem (opera "Mysterium fidei" a "Missa heroica") a řeholnicí M. Restitutou ("Missa Restituta"). Bohužel však nebyla k dispozici zvuková dokumentace. V další nejrozsáhlejší skupině referátů hovořili kromě skladatelů muzikologové i koncertní umělci. Zamýšleli se nad problémy duchovní hudby z nejrůznějších aspektů. Petr Pokorný si zvolil téma "Hudba a ideologie". Otázku "Může být hudba sama nositelem ideologie?" zodpovídá kladně a uvádí tři základní nositele ideologie v evropské hudbě: Beethovena, který věřil v pokrok a vývojem hudebních témat jakoby vedl posluchače k světlu a dokonalosti Wagnera, Beethovenův protipól (jde o ideologii zla a brutality) a Mahlera, tvůrce duchovního, subjektivního, humanistického, soucitného umění. - Pisatel těchto řádků seznámil posluchače s problematikou týmových skladeb a unikátní činností brněnského kompozičního týmu. Má-li tým stabilně a kvalitně umělecky pracovat, musí nejen vyřešit otázky hudebně-kompoziční, ale zejména i společenské, psychologické, morální a etické. - Wanda Dobrovská se zamýšlela nad akceptovatelností duchovních skladeb, psaných v avantgardních stylech a prezentovaných v tradičních kulturních okruzích, zvláště v chrámech. Uváděla příklady z pravoslavného prostředí. - Jan Grossmann ve svém příspěvku "Hudba sfér aneb od Starých Řeků k dnešku" cituje duchovního učitele a léčitele G.Boltwooda: "Když staří Řekové hovořili o hudbě nebeské klenby, skutečně ji vnímali. Později byla tato jejich schopnost vysvětlována spíše jako filozofický názor. Oni však opravdu pochopili, že zvuk má v sobě ozvěnu, jež zahrnuje vědomí a my se ji pokusíme uvést v činnost". Grossmann je přesvědčen, že "velká historická klenba od starých řeckých myslitelů nás dovede ke své zapomenuté, spící prapodstatě, ke své přirozenosti...Měli bychom uvažovat, bádat a experimentovat, jak ve skladbách využít podprahové impulsy...Co je v dnešním hudebním a obecně uměleckém tápání originálnějšího a smysluplnějšího než znovu nalézt své vlastní kořeny?" - Ludmila Vrkočová hovořila o chrámových scholách jako o novém fenoménu našeho současného hudebního života. Po převratu 1989 došlo k jejich rapidnímu růstu a oblibě. Došlo též k její značné diferenciaci a nejrůznějším změnám v jejich obsazení i dramaturgie oproti tradičním formám těchto schol. Avšak i ty tradiční se velmi dobře uplatňují. - Vlastimil Marek se věnoval zejména léčivým efektům duchovní hudby a zaměřil svou pozornost na tibetskou hudbu. "Hudba tibetské mísy je tisíckrát léčivější než Mozart." (sic!). "Nejléčivější je lidský hlas, je však nutno se uvolnit." - Rumunský skladatel Liviu Danceanu hovořil na téma "Hudba a posvátno v dnešní době". Považuje veškerou hudbu za posvátnou. Hudba nám připomíná ztracený ráj, je také jazykem andělů. Není-li posvátná, jde o ne-hudbu, anti-hudbu. Díky hudbě sníme o Bohu. Proto je hudba posvátny akt jako modlitba. - Do kategorie vzpomínání na zasloužilé, ale polozapomenuté osobnosti patřil pečlivě detailně vypracovaný referát Jana Vrkoče "Hudební odkaz O.A.Tichého".- Z hlediska koncertní umělkyně hovořila Julie Hirzbergerová z Rakouska o roli akordeonu v soudobé duchovní hudbě. - O Společnosti pro duchovní hudbu Praha informoval Vojtěch Mojžíš, o festivalu Sacred Music v New Yorku americký skladatel Theodor Wiprud, který též uvedl, že duchovní hudba by měla zaujmout všecky smysly člověka a je tedy dobře zapojit i scénu, prostor, světla, různá prostředí atd. V duchovní hudbě akceptuje spojení s jazzem a rockem, od hudby New Age se však distancuje. V USA je hudba chápána jako útěk před materialismem. Spirituální inspirace jsou mezi žijícími autory v USA velmi časté. Jak patrno, referenti se zabývali až na výjimky vesměs soudobou artificiální hudbou. Kromě tvůrčích problémů došlo v některých případech i na otázky organizační (Společnost pro duchovní hudbu, festivaly). Nedávné hudební historii patřilo vzpomínkové vyprávění J. Vrkoče o O.A.Tichém, filozoficky zaměřený inspirativní referát P.Pokorného analyzoval ideologii v hudbě několika historických epoch až po dvacáté století. J.Grossmann pak zahrnul do svého referátu o hudbě sfér dobu od antiky až po dnešek. Na kolokviu nechyběly ani reflexe z oblasti výtvarného umění a literatury. Filozoficky pojala svůj referát "Humanismus bez pravdy zjavenia - lesk a bieda modernej kultúry" slovenská akademická malířka Eva Trizuljaková. Akademická malířka Dana Puchnarová se zabývala duchovní silou a mocí barev a poukázala na spirituální kořeny moderního umění. Vylíčila přitom svůj vlastní duchovní a umělecký vývoj. Soudobému výtvarnému umění ve spojení s moderní fyzikou a mystikou se věnovala muzikoložka Hana Blochová. V budově Muzea Kroměřížska, v níž se kolokvium konalo, též byla právě otevřena rozsáhlá, filozoficky náročná výstava duchovní tvorby Václava Vaculoviče "Tvá spalující výheň", která se tak vlastně stala významnou součástí umělecké atmosféry a dokumentace kolokvia. K literárnímu rozměru kolokvia přispělo např. poeticko-humorné rozjímání Ilji Hurníka o duchovní hudbě, úvaha Romana Szpuka "Vnitřní hlas" s mottem "Poslouchej svůj vnitřní hlas" a celý dopolední pořad 25.6., v němž se ve volné návaznosti na kolokvium prezentovali nejmladší básníci. Někteří z nich své duchovně a meditačně laděné verše též sami zpívali a doprovázeli na kytaru. Za velmi cennou považuji debatu u "kulatého stolu", uspořádanou třetího dne odpoledne. Soustředila se na profilový problém Forfestu, otevřené otázky vymezení pojmu "duchovní hudba", "spirituální umění" atd. Jde o soubor termínů, které se měnily a měnil se i jejich význam v čase a byl a je různý v různých jazykových okruzích, kulturách, konfesích a zemích. Přitom dnes přicházejí do bezprostředního styku díla z různých dob a světadílů. Jedinou všezahrnující uspokojivou definicí duchovní hudby, jejích atributů a limitů, nebude asi možno formulovat. Bude třeba přihlížet k různým aspektům. Může jít např. o míru přísnosti vytyčení pojmu, nebo o poslání dotyčné hudby. Je hudba liturgická, chrámová, duchovní hudba koncertní, duchovní hudba v širším a užším slova smyslu. Je ji možno definovat i per negationem: shodneme se, co všecko není duchovní hudba. Nebo můžeme vycházet z obou krajních stran a postupovat s větší nebo menší tolerancí směrem ke středu, v němž se budou vyskytovat skladby, v nichž se duchovní a profánní prvky budou mísit, popř. v nichž jsou spirituální prvky pouhým ozvláštněním. Pokud by však byly jen fasádou, (např. dodatečně připojený název), nelze takovou skladbu vnímat jako duchovní vůbec. Účastníci round-table doporučují, aby se k tomuto důležitému, živému a aktuálnímu tématu vrátilo kolokvium za dva roky. K negativům kolokvia patřilo, že po odeznění referátu nebyl tam prostor na otázky z pléna a pro diskusi. Už minulé kolokvium přede dvěma roky mělo v tomto ohledu nedostatky, ale ty se letos ještě zvětšily. Čtyřdenní rozsah kolokvia a počet referátů by diskusi jistě dovolil, kdyby někteří referenti neprotahovali neúměrně své referáty a neutápěli se přitom v nepodstatných detailech a kdyby byli na nedodržování limitu, ostatně dost časově rozsáhlého, upozorňováni. Celková souhrnná diskuse byla jistě také užitečná, ale při ní na zajímavosti jednotlivých referátů, které odezněly už před dvěma či třemi dny, již nebyl vhodný čas ani pomyšlení, zvláště též s ohledem na skutečnost, že se auditorium v průběhu čtyř dnů značně měnilo a zdaleka ne všichni absolvovali celý průběh kolokvia. Překvapuje mě, že se kolokvia ani pasivně nezúčastnil žádný duchovní jakékoli konfese. Přitom by referáty představitelů církví mohly být cenným a zajímavým příspěvkem k tématu kolokvia i podnětem k zamyšlení a diskusi. Kolokvium spolu s koncerty Forfestu opět prokázalo, že téma duchovní tvorby je široké, živé, otevřené a aktuální, a že Forfest je nezastupitelnou součástí našeho hudebního a kulturního života.

Alois Piňos