FORFEST Kroměříž 2007

Hudobný život /Slovenská republika/

Uplynul už nějaký čas od posledních tónů poslední skladby meziná-rodního festivalu soudobé vážné hudby s duchovním zaměřením, jednoho z nejvýznamnějších festivalů svého druhu u našich západních sousedů, Forfestu Kroměříž. Ve dnech 16.-24. června 2007 se konal už jeho 18. ročník.

Za uplynulých 17 let se Forfest vyprofiloval jako platforma prezentace různorodých trendů, technik a stylů v soudobé vážné hudbě a skladeb spojujících kompoziční ambice s filozofickými, náboženskými i univerzálně humanistickými obsahy.

Pro 18. ročník postavili organizátoři dramaturgii na šesti pilířích: na autorských koncertech, autorských prezentacích, které byly novinkou – šlo vlastně o quasi klubové komentované poslechy nahrávek skladeb, recitálových vystoupeních sólistů a an-sámblů, mix programech, performancích a třídenním bienálním kolokviu.

Šíře národů, které měly na letošním Forfestu fyzické zastoupení, byla úctyhodná: kromě českých zástupců přijeli z USA performátoři z Mobius Group Boston, každý z nich se samostatným vystoupením i v rámci MGB, a klavíristka Patricia Goodson, z Kanady otec předčasně zemřelého, mimořádně talentovaného mladého skladatele Andrewa Yin Svobody Josef Svoboda, z Holandska pianista izraelského původu Yoram Ish - Hurwitz, z Německa skladatelka rumunského původu Violeta Dinescu, z Polska skladatelka a muziko-ložka Lidia Zielińska a její dcera, houslistka Anna Zielińska, z Velké Británie klarinetista Gareth Davis a z Dánska skladatel a saxofonista Martin Stig Andersen.

Jaké bylo zastoupení slovenských umělců?

Prvním, kdo navštívil festival, byl skladatel Vladimír Bokes. Ten na samostatné autorské prezentaci představil nahrávku svých Preludií a fug pro kla-vír. Bohužel jen výběr.

Jednotlivé polyfonní části měly průzračnou fakturu a až šostakovičovsky plasticky vytvarovaný průběh. Oproti tomu průběh homofonních částí připomínal spíše bohatost a témbrovou rafinovanost Skrjabinovu.

V rámci jiné autorské prezentace zazněla nádherná 3. věta ze Dvou kusů pro klarinet a violoncello Ilji Zeljenky vytvořená na principu stylových koláží.

Událostí se stalo vystoupení mladé slovenské cimbalistky maďarské národnosti žijící v Německu Enikö Ginzery. Její hra zaujala rozsáhlou paletou barev-ných a technických fines, neuvěřitelnými efekty, virtuozitou, a zároveň respektem ke stylu a záměrům každého autora. Vajdova a Kurtágova skladba vyzněly skvěle, ale prvním opravdovým prožitkem byla témbrově jedinečná skladba „Santur – schnelle zup-fe“: nejrůznější způsoby tvoření tónu různými druhy paliček i jejich opačnými konci, údery bříšky prstů, klouby, lokty a dlaněmi, různé údery a drhnutí mimo struny, zadržování zvuku pe-dálem, jeho kumulování, vršení, hra secco, prudké změny z ppp do sfz, flažolety, pizzicato nehtem, běhy v nejvyšší možné rychlosti. Autor: Hans Joachim Hespos. Nebo na repetitivním principu založená skladba Petera Machajdíka, slovenského skladatele žijícího v Německu, „Voda odpúšťa“, využívající kromě různých zvuků cimbálu také chrčení, syčení, klepání skleněnou nálevkou o kovovou nádobku, přelévání vody a další efek-ty. Tyto postupy nebyly samoúčelné, ale vytvářely nekonvenční zvukové kvality, které sklada-tel řetězil do výrazově bohatých smysluplných ploch. Machajdíkovo dílo se stalo díky svým kultivovaným a strhujícím témbrovým kvalitám rovněž zážitkem. Kvalitní a zajímavý program pokračoval skladbou Luigiho Manfrina „Overflowing Crystals“: expresívní výraz dosažen hrou různými druhy paliček, pizzicaty, kroužením dlaní po strunách, přejížděním prs-tem nebo nehtem podél strun; výrazově vypjaté plochy byly prostříhané něhou a tichými tajemstvími. Ginzery završila svou produkci skladbou Bilder der Nacht „Lass den Balkon geöffnet“ Thea Brandmüllera: kombinace normální hry s intonováním do strun a dokonce vokalízou, trylkování prsty na strunách, tlučení hřbetem ruky do strun s iluzí orchest-rálního zvuku atp. Dramaturgie koncertu tak byla založena především na témbrových skladbách s ukázkami jedinečných nových možností hry na cimbál v kombinaci se zvuky vylu-zovanými na jiných předmětech a hlasivkami umělkyně.

Na závěr glos o slovenském zastoupení bych rád zmínil vystoupení Komorního orchestru Berg z Prahy. Jeho zakladatelem, spiritem agens a dirigentem je zkušený slovenský umělec Peter Vrábel. Jako sólisté s ním postupně dostali příležitost violoncellisté Jakub Tylman a Jan Szakál a skvělý akordeonista Milan Osadský z Bratislavy. Zazněly skladby Ivany Loudové „Nocturno“, Roberta Hejnara „Homage a concerto grosso“ a znamenitě provedené, světoznámé dílo Sofie Gubajduliny „Sedm posledních slov Krista na kříži“. Byl jsem svědkem exkluzívní tečky za renomovaným festivalem soudobé vážné hudby s duchovním zaměřením.

Co mě upoutalo mimo vystoupení slovenských umělců? Tak aspoň dvě nej-.

Letos poprvé organizátoři realizovali myšlenku konfrontovat v únosné míře soudobé duchovně orientované skladby s vybranými díly minulosti. Výsledkem byl jedinečný dramaturgický a interpretační počin: fenomenální holandský pianista Yoram Ish – Hurwitz provedl výběr z málo hraného pozdního velkolepého opusu Franze Liszta „Léta putování“ („Années de Pelerinage“) - „Premiere Année – Suisse“ a „Deuxieme Année – Italie“. Brilantní skromný umělec natočil celý komplet v roce 2001 pro firmu Turtle Records, která ho o tři roky později vydala jako unikátní trojkompakt.

S ohromujícím ohlasem se setkal také dvojautorský koncert před-časně zemřelého mladého kanadského skladatele s českými kořeny Andrewa Yin Svobo-dy a žijící legendy brněnské skladatelské scény Aloise Piňose. Zvláště Svobodovo monodrama „Martin Středa“ na vlastní libreto na stále živé téma politických vězňů z nechvalně známých 50. let minulého století a tragického příběhu skutečné postavy M. Středy bylo zpracováno s ostrými střihy mezi výrazovými explozemi a následnými propady ani ne tak do depresivní, jako spíše apelační roviny, a velmi moderně a působivě ve struktuře i in-strumentaci.

Jan Grossmann