Forfest 2007

České muzeum hudby Praha

Postřehy z 18.ročníku Forfest Kroměříž, mezinárodního festivalu současného umění s duchovním zaměřením.

Již tradičně je program Forfestu nabit zajímavými koncerty, přehrávkami a prezentacemi nejrůznějších uměleckých aktivit. Letos Forfest začal již v pátek 15.6. odpoledne otevřením výstavy dokumentárních fotografií bostonského centra současného umění Mobius v olomoucké Galerii G a skončil v neděli 24.6. večer koncertem pražského komorního orchestru Berg v chrámu sv.Moříce v Kroměříži. Nabídnul celkem více jak 35 akcí včetně kolokvia „Duchovní proudy v současném umění“.

Je téměř nemožné pro jednoho pozorovatele vše to pojmout ve vší úplnosti. Proto alespoň několik postřehů z průběhu střední části festivalového dění, kterého jsem mohl být osobně přítomen.

I zde se prezentovala bostonská Mobius Group se svými multimediálními akcemi, převážně provokativního charakteru, polemizujícími s konvenčním myšlením a s tradičními hodnotami evropské civilizace. Situovala je do rozličné denní doby (dopoledne, odpoledne, večer) a do rozličných interiérů a exteriérů města (hlavní náměstí, atrium před jídelnou, zámecké nádvoří).

Polská skladatelka Lidia Zelinská se představila letos v Kroměříži několikerým způsobem: Svoje hudebně teoretické postřehy (týkaly se role času v kompoziční tvorbě a vnímáním měnících se hudebních struktur) přednesla v rámci svého referátu „Czas doswiadczany sluchem“ na kolokviu ve středu dopoledne. Odpoledne v Muzeu Kroměřížska pak patřilo jejímu autorskému koncertu – komentované přehrávce, či konfesi, sestavené z jejich skladeb reprodukovaných ze záznamu. Zielinská tak ozřejmila svoje tvůrčí zásady, naznačené již v příspěvku do kolokvia. S kompozičním dílem skladatelky jsme se setkali rovněž v rámci čtvrtečního odpoledního recitálu jeíj dcery - mladé polské houslistky Anny Zielinské, která v chámu svatého Jana Křtitele provedla live elektronické skladby (housle a zvukový záznam) převážně polské provenience (Reikel, Anna Zielinská, Partyka, Lidia Zielinská, Oleszkowicz – Polsko, Fitrianto – Indonesie)

Významové těžiště každého dne festivalu spočívalo ve večerních koncertech. Ten středeční, ve 20 hodin v chrámu sv.Mořice byl profilem dvou vzájemně odlišných skladatelských individualit, kanaďan Andrew Svobody a moravana Aloise Piňose. Svoboda, nesporný tvůrčí talent (vyslechli jsme jeho Fugu, Čtyři krátké písně pro klarinet a monodrama Martin Středa), zemřel ve 27 letech v kanadském Burlingtonu, jeho účast na Forfestu svojí přítomností na koncertě zosobnil jeho otec, Josef Svoboda, český emigrant žijící v Kanadě. Prezentované skladby svědčí o vyspělosti autorovy kompoziční techniky, která zahrnuje jak barokní instrumentální kontrapunktické formy, tak i prostředky expresionismu 1. poloviny 20. století. Letos již dvaaosmdesátiletého Aloise Piňose, emeritního profesora kompozice na brněnské JAMU, na koncertě reprezentovaly dvě kompozice: Vzývání a Thanks for every day. Jsou výmluvným obrazem skladatelova tvůrčího stylu, charakteristického vnitřní jednotou, pramenící v racionálních východiscích, obohacovaných o bezprostřední emocionalitu. K potvrzení těchto závěrů mohl posloužit i následující noční poslechový pořad, který se konal po koncertě v Alma klubu na Velkém kroměřížském náměstí. Ze zvukového záznamu a s autorovým komentářem na něm zazněly ještě další tři Piňosovy skladby (Konflikty, Dolce far nienta II a Euforie V.)

Čtvrteční večer v koncertním sále EA patřil pražské sopranistce Kristýně Valouškové. Do svého pěveckého recitálu zařadila díla P. Ebena, L.Sluky, Vl. Matouška, M. Kopelenta, W. Hadera. Na jejím vystoupení se umělecky spolupodílela pianistka Sylvie Strejcová, která sólově přednesla výběr z „Dvanácti notací pro klavír“ P. Bouleze, v díle W. Hadera „Zpívat píseň před šnekem“ pro hlas a housle pak s Valouškou vystoupila houslistka Zdena Vaculovičová.

V pátek 22.6. večer se v zámeckém sále uskutečnil komorní koncert brněnského dua perkusionistů Martina Opršála a Martina Kleibla. Jejich program byl sestaven ze skladeb J. Kollerta, I. Xenakise, P. Zemka, M. Kabeláče, F. Rzewského, J. Druckmana, K. Růžičkové a M. Ištvana.

Zatímco středeční večer, kde účinkoval barytonista T. Krejčí a ansambl brněnských sólistů, řízený G. Tardonovou, dramaturgicky akcentoval složku kompoziční – A. Svoboda, A. Piňos, další dva mnou sledované večery (čtvrtek a pátek) byly oslavou interpretace. Kristýna Valoušková ve svém pěveckém recitálu prokázala schopnost vhodně použít svůj technicky dobře zvládnutý a barvou příjemný hlas jak pro historizující kompozice (Eben, Sluka), tak i pro díla hledající cesty zcela nové (etnicky orientovaný Matoušek, sólový Kopelent, výrazově náročný Hader). Dvojice brněnských perkusionistů citlivě rozeznívala nebezpečně rezonantní prostor zámeckého sálu jemně diferencovanou dynamikou. Docílila tak nejen zřetelné prezentace mnohdy velmi složitých metrorytmických struktur (Kopelent, Ištvan), ale i jejich rozmanité bravurnosti (Růžičková, Ištvan, Zemek).

Vojtěch Mojžíš