Docela často myslím na to období – vyráželi jsme se Zdenkou a malým Petrem na dlouhé výlety do chřibských lesů, malovali si drobné tempery a bylo nám srdečně jedno co si o nás kdo myslí. V myšlenkách se vracím k původním vizuálním vjemům – vypjatá intimita těchto obrázků má nenápadnost, ve které se dodnes dobře cítím. Světelnost v krajině je nekonečné téma, cítím jeho rozlehlost a ponor do prostoru mimo čas…

I am thinking quite often about that period - Together with Zdenka / and our little Peter / we had walked on long trips to Chřiby forests, made a small tempera paintings and were happy. In my thoughts I go back to the original visual sensations - extreme intimacy of these images has inconspicuousness in which I am still feel good. Light in the landscape is an endless topic, I feel its vastness and diving into the space outside of time ...

Předjaří na zahrádce

Tvar věcí v protisvětle je jedno z dalších nekonečných témat – je totiž proměnlivý jako samo moře nebo vzduch. Věděl jsem už tehdy, že nesmím ulpět na detailech chci-li uchopit samu esenci stromu nebo krajiny. Tento pohled je viditelně mírně z nadhledu – přesněji z balkonu prvního patra, tedy malováno na místě. Přesto ve vnitřním zraku mám tuto atmosféru vypálenou hluboko v srdci – stále je ve mně, stále neviditelně vyživuje mou imaginaci…

Early Spring in the garden

The shape of Things backlit is one of the other endless topics - it is itself a variable like a sea or air. I knew that I must not adhere to the details if I want to grasp the very essence of a tree or landscape. This view is visibly slightly from above - and more specifically from the first floor balcony, which I painted on the spot. Yet in my inner vision I have deeply burned in my heart this atmosphere - is still in me, always invisibly nourishing my imagination ...