DUCHOVNÍ HUDBA JAROSLAVA KRČKA

MgA. Jan Vrkoč /CZ/ - composer, critic, music writer – Magazine Hudební rozhledy

Jaroslav Krček patří jistě mezi renomované skladatele, které není nutno zvlášť představovat. České hudební obecenstvo většinou zná pana Krčka jako dirigenta a zakladatele rázovitého souboru Musica bohemica, méně se ví o jeho skladatelské činnosti. O skladbách, z nichž mnohé mají duchovní obsah, se obecně neví skoro nic, ačkoli je píše, co je živ a považuje je za to nejdůležitější, co ve svém životě udělal. Jaké jsou příčiny takové neznalosti, lhostejnosti k duchovním dílům jinak oblíbeného a snad i poměrně populárního skladatele? Jistěže v dobách komunismu bylo pochopitelné, že duchovní hudbou nebylo radno se zabývat nebo ji hrát, ale dnes, dvacet let ve svobodné společnosti?

 

O Jaroslavu Krčkovi si můžeme mnoho přečíst ve slovnících, encyklopediích, informace o jeho činnosti jsou poměrně dostupné. Nikdy tam ale nejsou údaje o jeho díle duchovním. To je asi pozůstatek komunistické doby a cenzury, který v nás přetrvává až do dnešních dob. Tento příspěvek se pokusí tedy alespoň částečně zaplnit bílá místa z dob, kdy ještě náboženství a duchovnost byly nebezpečným tématem, o němž  se nesmělo nahlas mluvit.

 

Jaroslav Krček kdysi vzpomínal, že v dětství byli spolu s bratry Josefem a Vladimírem v rodině vedeni ke křesťanské víře, a každou neděli navštěvovali bohoslužby a nedělní školu v kostele Církve československé husitské. To bylo podhoubí pro jeho duchovní orientaci. Pan Krček vzpomínal velmi pochvalně na takovou výchovu, že prý spoustu zásadních znalostí se dozvěděl se poprvé u husitů.

 

Zřejmě nejstarší duchovní skladby Jaroslava Krčka jsou lidové legendy, které zhudebňoval pro soubor Chorea Bohemica už od založení souboru v roce 1967. Ve spolupráci s choreografkou Alenou Skálovou vytvořil řadu krátkých scénických zpívaných legend podle lidových příběhů. Obyčejně jsou to nesmírně půvabné a poetické scénky. Kdo by neznal třeba „Legendu o sv. Jiří“, „Legendu o sv. Dorotě“, „Legendu o Káni Galilejské“, „Legendu Adam a Eva“, „Jak šly hříšné duše do nebe“ a podobně. Tyto skladby znamenaly však v duchovní tvorbě Jaroslava Krčka teprve začátek. 

 

Krček je dosud autorem 6 symfonií. Z nich 3 mají zřetelně duchovní obsah, obsahují pěvecké party s pozoruhodnými duchovními texty.

 

Druhá symfonie je na apokryfní texty evangelia Tomáše z Judy, což je text z 2. pol. druhého století.  
Třetí symfonie nazvaná „Jan Ámos“ zhudebňuje texty Komenského knihy Labyrint světa a ráj srdce. Hudba je melodramatická, libreto napsal Zdeněk Barborka. Obsazení je pro velký orchestr, velký sbor a recitátora.  V roce 1992, k výročí J. A. Komenského, ji uváděla Česká filharmonie, recitátorem byl Radovan Lukavský, dirigoval Jiří Bělohlávek. 

 

Čtvrtá symfonie „Desiderata (o věcech potřebných)“ zhudebňuje podivuhodný text neznámého mnicha ze 17. stol. o tom, jak bychom měli žít a mohli žít. Obsazení je pro menší orchestr a jednu sólistku - mezzosoprán. Čtvrtá symfonie se stala zřejmě zatím nejhranější Krčkovou symfonií. Byla provedena dosud 15x nejen českými orchestry (Brno, Plzeň, Praha, České Budějovice, Karlovy Vary), ale i v USA. 

 

Pátá a šestá symfonie jsou pouze skladbami instrumentálními, nebudeme je řadit mezi duchovní skladby.

 

Jaroslav Krček napsal sedm mší. Nejsou ovšem zamýšleny a psány jako hudba liturgická, není to ani záměrem. Vznikly pro koncertní provedení na vánočních pořadech souboru Musica bohemica.

Mše č. 2 „Česká“ je na vlastní texty autora.

Mše č. 3 zhudebňuje latinské texty ordinária se vsuvkami básnických vánočních textů Jindřicha Pecky. Navíc tato mše je autorem přepracována i jako verze nevánoční. V Agnus Dei se zpívá latinsky a pak následuje text Jindřicha Pecky. Z něho nyní malá ukázka:

 

Beránku, který snímáš viny,

vcházíš jak slunce do krajiny,

oázou jsi u prašných cest,

stromem, jenž nepřestává kvést,

láskou, jež nikdy neumírá,

silnější jsi, než naše víra,

jsi světlo, které v dálce plane,

poznané, i to nepoznané.

 

Jsi duha, která vlídně klene

obzory země zaslíbené.

Jsi bezčasí i vezdejší náš čas,

jsi neklid, který dřímá v každém z nás.

 

Jsi jako z hloubi čistý pramen.

Vítej nám tedy, vítej, Pane.

 

Mše č. 4 zhudebňuje tradiční latinské ordinárium,  mše č. 5 a č. 6 mají latinské incipity a lidové vánoční vsuvky.  Mše č. 7 se v současné době teprve připravuje a pravděpodobně bude premiérována v prosinci 2011 na vánočních koncertech souboru Musica bohemica.

 

Další významnou duchovní skladbou J. Krčka je koncert pro dva hlasy a šest hudebníků Rozmluvy s časem. Jde o kvadrofonní elektroakustickou kompozici, která byla ilegálně realizována v Plzni v roce 1978. Autor o své skladbě řekl:

Vše se odehrává na jednom koncertě k pátému výročí zesnulého skladatele. Jeho žena přichází na koncert na poslední chvíli, neboť ji zdrželo cosi zvláštního. Před odchodem ji navštívil nějaký stařec a přinesl jakýsi spisek po zesnulém skladateli. Proč? Co to je? Komu je rukopis určen?

V mysli se ženě stále vracejí otázky, neustále se vrací něco, co si neumíte vysvětlit.

A tak ona žena na koncertě přestává vnímat hudbu a v její mysli se odvíjí dialog jejího manžela, který rozprávěl se starcem, s moudrostí, která mu jinak unikala.

O přestávce na koncertě se dozvídáme, že rukopis, který přinesl záhadný stařec ženě zesnulého skladatele, je dedikován právě jí. Sděluje to svému milenci.

Koncert pokračuje. Síla hudby, vzpomínky, zvláštní deník v podobě darovaného rukopisu ji přivede k poznání, že právě ona je příčinou odchodu ze života jejího manžela. A tak začne sama sebe soudit.  Je to však jen její vina? Je jen ona zodpovědná jeho smrt? To jsou věčné otazníky nad tím, jak má člověk vyplnit onen určený čas svého bytí.

 

Rozkošnou a přitom hlubokou skladbou jsou Hořické pašijové hry. Občané vesnice Hořice na Šumavě každoročně v létě secvičují ochotnické představení o umučení Krista. Jaroslav Krček pro ten účel napsal 10 písní na texty Jindřicha Pecky. Každoročně znovu si sousedé oblékají biblické kostýmy a učí se role, aby sehrály pašijový příběh. Obec Hořice má tak novou zajímavou tradici, která každý rok přiláká řadu turistů.  

 

Jaroslav Krček je autorem dvou oper, obě jsou na duchovní náměty.

Nevěstka Raab je opera na starozákonní texty o pádu města Jericha. Libreto napsal Zdeněk Barborka. Šedesátiminutová elektroakustická opera vznikla na zakázku Československého  rozhlasu, byla však realizována ve studiích Supraphonu v roce 1970.  Jde o jednu z prvních kvadrofonních nahrávek v  Československu a současně také jedinou elektroakustickou skladbu, která byla v ČR vydána na LP desce a později na CD.  

 

Operu Ve stínu kříže dokončil Jaroslav Krček v roce 2008. Není to však elektroakustická hudba, ale opera pro komorní orchestr a 7 sólistů. Má dvě jednání a není náročná na provedení. Děj je zasazen do pobělohorské doby rekatolizace, ve které byli pronásledováni, upalováni a vyhošťováni Čeští bratři. Libreto napsal Josef Novotný.

 

Cyklus písní Maiestas Carolina doplatil na někdejší cenzuru. Skladba k poctě krále Karla IV. byla již nastudována a připravena k premiéře (1978). Avšak bylo třeba předložit ještě ke schválení text, jehož autorem byl básník Jindřich Pecka. Ministerstvo kultury provedení zamítlo, a nezbylo, než narychlo nastudovat jiný program. Skladba však přesto v jubilejním roce oslav Karla IV. zazněla.

 

Kantáta O lux mundi je napsána na latinské texty J. A. Komenského z knihy Cesta světla. Obsazení je pro dva komorní orchestry, dva dirigenty, sbor a sólový tenor. Nahrávku realizoval komorní orchestr Bohdana Warchala a soubor Musica bohemica, skladba vyšla na deskách Supraphonu.

 

Zatím nejnovějším dílem Jaroslava Krčka je jeho oratorium Ten, který jest. Bylo napsáno pro velký orchestr, smíšený sbor, dva sólisty a recitátora.

Oratorium je inspirováno kristologií Rudolfa Steinera a jeho knihou Páté evangelium. Celý svět právě letos slaví 150. výročí od narození Rudolfa Steinera, zakladatele antroposofie, to jest vědeckého poznávání duchovních světů. Okruh jeho činnosti byl široký, zasahoval nejen do teologie, ale i do školství, formuloval zásady tzv. biologicko-dynamického zemědělství, zasahoval do lékařství, do přírodních věd, byl architektem a dokonce i řezbářem. Napsal také čtyři rozsáhlá mysterijní dramata. Kniha Filozofie svobody a mysterijní dramata patří k dílům, jichž si sám Steiner nejvíce vážil a považoval je za nejdůležitější pro budoucnost lidstva.

 

Oratorium Ten, který jest má čtyři části: první část „Z kamení chléb“ a druhá část „Otče náš“ jsou inspirovány právě knihou Páté evangelium, třetí část „Kázání na hoře“ zpracovává biblické texty, k nimž Steiner má vlastní promluvy. Poslední čtvrtá část „Slovo“ zhudebňuje texty Jany Lejnarové – Nováčkové, které přijala vnitřním hlasem jako poselství pro 21. století. V této části zároveň probíhají zkrácené pašije na texty Jindřicha Pecky.

Premiéra oratoria Ten, který jest  proběhla 6. března 2011 ve Smetanově síni v Praze. Účinkovali: 

Plzeňská filharmonie, Pražský filharmonický sbor, sólisté Roman Janál, Edita Adlerová, recitátorem byl Alfréd Strejček, dirigoval Jaroslav Krček.

 

                                                                                   Jan Vrkoč

 

_____________

doporučená literatura:

ed. Viktor Bezdíček, Helena Pěkná, "Alena Skálová - Fenomén choreografie" (život a dílo očima současníků),

Praha 2006, nakladatelství H+H 

Copyright © 2011-18 Forfest.cz. Stránky archivovány Národní knihovnou ČR.