VYZNÁNÍ AMERICKÉHO „GUGAKOVSKÉHO“SKLADATELE

Theodor Wiprud /USA/ - composer, New York Philharmonic Orchestra

Někdy kolem roku 2010 jsem se začal zabývat gugakem - korejskou tradiční hudbou. Bezpochyby to začalo návštěvami Soulu a jeho okouzlujícími starými paláci, lidovými svátky a horami - přátelé, které jsem získal mezi tradičními hudebníky, jsou toho také součástí. Ale gugak je chuť, která přichází pomalu - pro mnoho západních uší je těžké naslouchat některým druhům gugaku. Pro mne jsou stále se prohlubující výzvou - dokonce čím více se do tohoto fenoménu vkládám, tím zvláštnějším jej shledávám. Když studuji tuto hudbu, dovídám se více o její logice a struktuře a významu, avšak její expresivní podstata zůstává stále neuchopitelným ideálem.

 

Jsem přitahován k zemitému, smyslnému zvukovému světu gugaku. To nabíjí moji představivost - spolu s intelektuální výzvou porozumění a použití jeho nepolapitelných technik. V současné době se objevují prvky gugaku ve všem, co tvořím - jeho strukturovaný, ale flexibilní přístup k rytmu, expresivní tvar každého vrcholu, jeho standardní formy. A není to jen vágní vliv. Nedávno jsem složil tři kompozice spojující skutečné gugakové nástroje se západními nástroji a chystám se začít čtvrtou. Každá z nich je zvláštní výzvou, protože žádný z použitých nástrojů není napsán tak, aby hrál v západním stylu. Jak vytvořit zvukový svět, kde nástroje ze dvou kultur spolu koexistují na stejné úrovni?

 

*           *           *

 

Svoji první skladbu ovlivněnou gugakem jsem napsal pro piri a smyčcové kvarteto. Piri je lidový hoboj, jde o zdánlivě jednoduchou bambusovou trubku s otvory bez klapek a dvojitou rákosí nahoře. Nástroj je schopen hrát velmi jemně nebo extrémně hlasitě. Zní ve své podstatě diatonicky, pouze v jediné stupnici A dur.  Avšak dobrý hráč může vytvořit kompletní chromatickou škálu tím, že změní tvar rtů a tlak dechu. Ve skutečnosti je celý rozsah hrán rty s použitím jednoduchého prstokladu, takže vyhrát jednotlivé tóny v této dlouhé klouzavé stupnici je technickou výzvou i pro ty nejlepší hráče.

 

Našel jsem skvělou hráčku – korejská sólistka Gamin doslova napsala knihu o vyspělé hře na současném piri. Když jsem se dozvěděl, že bude v New Yorku několik měsíců na stáži, nabídl jsem jí, že pro ni zkomponuji skladbu. Věděl jsem, že postup kompozice s ní budu muset často konzultovat. Poslouchal jsem hodiny gugakových nahrávek, abych pochopil ducha piri, studoval jsem rytmické vzory sanjo, klasického sólového repertoáru. Mým cílem bylo představit rytmy a melodická gesta novým způsobem – něco jako paralelní vesmír gugaku. Hráči na smyčce měli k notovému zápisu přistupovat korejsky –

s expresivními skluzy, akcenty a barvami.

 

Podle modelu sanjo jsem seřadil rytmické vzory od pomalých temp po rychlé. Zahrnul jsem krátkou kadenci pro piri, kterou jsem opakovaně revidoval dokud nebyla hratelná; skladbu jsem dokončil divokou rychlou částí. dokonce i improvizační sekcí jako homage improvizačním kořenům sanjo. Přestože jsem tehdy nevěděl hodně o šamanistické hudbě, kompozice měla až mystický sound, proto jsem se rozhodl pojmenovat skladbu s Gamininým souhlasem Mudang - což znamená, ženský rod od slova šaman. Setkání se starodávnými korejskými hudebními kořeny ve mně vyvolalo nové tvůrčí možnosti.

 

Gamin premiérovala Mudanga s Newyorským smyčcovým kvartetem Ethel, který se v létě 2014 zhostil nekonvenčních požadavků díla. Od té doby hrála skladbu mnohokrát s Ethel i hudebníky z Jižní Koreje.

 

*           *           *

 

V létě roku 2016 jsem strávil dva týdny v Jižní Koreji studiem gugaku a napsal rozlehlou orchestrální práci. Do Národního centra gugaku / The National Gugak Center / přijíždí každé léto skupina skladatelů, aby se intenzivně ponořili do studia gukaku, včetně studia nástrojů. Odnesl jsem si odtud skicy pro mou druhou a třetí gugakovskou kompozici.

 

Ta druhá skica by mohla být finálem mé orchestrální skladby, kterou jsem se rozhodl založit na maskovém tanci - tal nori - který jsme s mojí ženou viděli v Andongu, malém městu daleko od Soulu. Byl jsem velmi zaujat performancí malé skupiny perkusionistů, dechový hráč a šesti tanečníky - herci, kteří nosili charakteristické místní masky a hráli velmi staré, tradiční komediální drama. Kompletní celodenní tal nori, je šamanský obřad, který se dovolává bohyně hory. Taková byla hudba a kultura, kterou jsem studoval v laboratorních podmínkách v Národním centru gugaku - ve volné přírodě.

 

Ačkoli tato část je pro západní orchestr, chtěl jsem mít zřetelně korejský zvuk - a tak jsem zakoupil kkwaenggwari - malý gong, který je používán jako časoměřič v ansámblech jako je tal nori, a má nádherný zvuk, schopný vyzařovat nad orchestr. Zapůjčuji gong perkusní sekci kteréhokoliv orchestru, který hraje tuto skladbu.

 

Opět jsem modeloval formu této věty na pomalé-rychlé sérii rytmických vzorků (ačkoli to nebylo charakteristické pro taneční hudbu) končící rychlou hudbou, která byla velmi úzce spjata se závěrečnou hudbou tal nori - měl jsem ji zachycenou na videu pro studijní účely. Forma byla vysoce komprimovaná, protože jsem chtěl, aby odpovídala pětiminutovému trvání ostatních vět Sinfonietty. A protože všechny čerpají inspiraci z nějakého duchovního textu nebo tradice (hodně z básníka Hafeze), na šamanství založený subjekt tal nori se zdál dokonalým, extatickým zakončením.

 

Tehdy jsem pocítil potřebu překonat formu pomalu-rychle. Rozhodl jsem se, že moje další práce, třetí s gugakovým nástrojem, by měla vycházet co nejméně z tradičních forem gugaku. Ve svém smyčcovém kvintetu Nonghyun jsem vložil gayageum dovnitř smyčcového kvartetu – byl to můj nejnáročnější úkol. Gayageum je drnkací-strunný nástroj položený na klíně. Pravá ruka hraje ve strunách na jedné straně pohyblivých pražců; levá ruka aplikuje změny rozteče a tvoří hluboké vibrato tlakem na druhé straně pražců. Charakteristický zvuk gayageum spočívá v hlubokém, širokém vibratu, nazývaném nonghyun. Vzal jsem si inspiraci ze samotného zvuku vibrata, nikoliv z repertoáru tohoto nástroje.

 

Jako obvykle trvalo nějaký čas, aby se zvuk, který mě inspiroval, rozvíjel v mé představivosti – šlo o to navrhnout způsob, jak bude smyčcové kvarteto existovat v tomto zvukovém světě. Západní nástroje hrají většinu hudby na úrovni gayageum pizzicato. Rozhodl jsem se postupovat nikoliv od pomalého tempa k rychlému, ale naopak: rychlý vstup je vystřídán pomalým tempem. A protože jsem v poslední době slyšel příliš mnoho nové hudby zbavené rytmických impulsů, udělal jsem tuto práci extrémně rytmickou. V pomalých pasážích se západní smyčce náhle změní ve hru arco s extravagantním vibratem inspirovaným gayageem.

 

Kompozice Nonghyuun měla premiéru koncem října 2017 na Pacific Rim Music Festival, pro který jsem ji složil.

 

Začínám komponovat ještě jednu skladbu ve stylu gugaku a znovu cítím nové  impulsy. Tentokrát chci napsat duo, ve kterém se haegeum (dvoustrunné housle) a violoncello spojí zvukově v jedno. Doufám, že vznikne prostor, kde si posluchač není nikdy zcela jist, který nástroj právě hraje či zda znějí oba společně. A jestli jsem se v předchozím úsilí něco naučil, potom je to poznání, že skutečně nové dílo bude mnohem obtížnější zkomponovat než jak jsem si původně představoval.

 

*           *           *

 

Vytváření společné platformy pro nástroje z různých kultur skutečně přináší do světa nové myšlenky. Vždy jsem se vyhýbal snahám o příliš přímočaré implantace korejské hudby do západní koncepce - například v podobě lidové melodie doprovázené jednoduchými akordy. Pro mě to není nový způsob práce; pro mě musí být každá  skladba v určitém ohledu novou strukturou. Gugak mě vyzval k náročným úkolům, které pro mne odhalily nové aspekty tvůrčího procesu. Musel jsem se hluboce ponořit do představivosti, do své duše – a tato práce mě bohatě odměnila. Mudang patří mezi má nejhranější díla, protože moje korejská interpretka Gamin ji hrála všude po světě / složil jsem Mudang zároveň pro violoncello a piri a pro smyčcový kvartet a piri, takže příležitosti k provedení se multiplikovaly /. Mé přátelství a pracovní vztahy s gugakovými hudebníky se stále rozšiřují – jsou pozoruhodně velkorysí svým časem a talentem, povzbuzují západního skladatele, aby se učil a přizpůsobil tomu, v čem jsou mistři.

 

Nikoliv náhodou jsem se snažil podporovat mezi-kulturní tvorbu v rámci programu New Yorské filharmonie „Very Young Composers“, kde se zaměřuji na edukační programy. Žáci mladší 10 let komponovali pro naše západní nástroje v kombinaci s korejskými, čínskými nebo japonskými nástroji. Děti často nacházejí jednoduchá a účinná řešení i takových problémů, které profesionální skladatelé považují za komplikované. Jejich příklad částečně inspiroval i mé úsilí.

 

Otázka zní, zda ještě komponuji hudbu bez vlivu gugaku nebo ne. Je těžké zodpovědět jaké vlivy jsou přítomné v nových inspiracích, které k člověku přicházejí. Zkušenost s hudbou gugaku mne s největší pravděpodobností navždy změnila jako skladatele, dala mi nové tvůrčí nástroje a dokonce i nové ideje ke sdílení. Západní hudba se vždy rozšiřovala a vyvíjela podněty z jiných hudebních zdrojů. Jsem hrdý, že jsem se stal součástí této tradice.

 

 

 

 

 

Copyright © 2011-18 Forfest.cz. Stránky archivovány Národní knihovnou ČR.