Na přelomu června a července 2022 vyvrcholil v Kroměříži již XXXIII. ročník Mezinárodního festivalu současného umění s duchovním zaměřením FORFEST CZECH REPUBLIC. Vzdor četným překážkám v covidové a válečné době zachovává svoji originální, nezaměnitelnou tvářnost – dramaturgické hledačství ve sférách nikoliv podbízivých, zato cílených do hloubky lidství. Vděk za to si zaslouží pořadatelé, neúnavná kroměřížská dvojice manželů Zdeňky a Václava Vaculovičových, která již po léta tento projekt, tuto svoji originální ideu doslova hýčká a za všech příznivých i nepříznivých okolností udržuje v kondici. Záštitu nad letošním ročníkem převzali Mgr. Martin Baxa, ministr kultury České republiky a Jan Graubner, arcibiskup olomoucký. 

Předkládaný pohled je zaměřen jen na některé z akcí bohatého letošního programu konaného v kouzelném čase přicházejícího léta nejen v Kroměříži, ale i v Olomouci, Zlíně, Kojetíně, Hodoníně a v Hustopečích.  Vyjmenujme proto jen ty nejdůležitější akce. Začal už 27. dubna v Kojetíně klavírním recitálem slovenské klavíristky Eleny Letňanové, pokračoval vernisáží Výstavy pro Ukrajinu 29. května v Hustopečích, 16. června koncertem sboru Ensemble Versus v Chrámu svatého Mořice v Kroměříži, 18. června koncertem slovensko-polského Dua Accosphere v Muzeu v Kroměříži a varhanním recitálem Ireny Chřibkové v Dómu svatého Václava v Olomouci 19. června.

20. června vystoupil v Chrámu svatého Mořice sbor Permoník z Karviné s rozsáhlým programem, sestaveným převážně ze soudobé tvorby. Výtvarnou kapitolu Forfestu reprezentovala další vernisáž, tentokrát v Krajské galerii ve Zlíně, výstava nese název Naléhavost času – Velké formáty. 23. června měla v Chrámu svatého Jana Křtitele premiéru skladba Te Deum Petra Vaculoviče.

Výrazným tvůrčím činem se stal violoncellový recitál, který přednesl naprosto skvělým, přesvědčivým způsobem Štěpán Filípek. Na úvod provedl skladbu Corona - v Německu žijící rumunské skladatelky Violety Dinescu, se kterou se před lety setkal právě zde, na Forfestu v Kroměříži. S tvorbou dalších skladatelek jeho programu (byl totiž sestaven výhradně z dámské hudební produkce) se Filípek zná z Brna, všechny vycházejí z okruhu konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. Svoje vystoupení interpret průběžně komentoval, čímž mu dodal sympaticky hřejivý, bezprostřední charakter. Po Violetě Dinescu provedl skladby Soni Vetché (Hypnóza), Markéty Brothánkové (Uspávanka), Petry Čtveráčkové (Střídmost), Hany Foss (Malé radosti), Dariny Žurkové (Třes) a Zuzany Michlerové (Světlo světa). Závěr svého vystoupení však vyhradil pro jednu skladbu z mužské produkce, od Daniela Kessnera /USA/.

Program Forfestu v neděli 26. června se konal v přednáškovém sále Muzea Kroměřížska. Po poledni tam bylo zahájeno kolokvium Duchovní proudy v současném umění. Na první pohled poněkud odtažité téma hned v jeho úvodu nastolil Štěpán Filípek, když pojednal o Lidické tragédii, jejíž smutné výročí si právě připomínáme. Označil ji za kulminační bod druhé světové války a zejména pak připomenul, jak se promítla do české kompoziční tvorby následujících let. V této souvislosti poukázal na díla skladatelů Bohuslava Martinů, Klementa Slavického, Miloslava Ištvana, Václava Lídla, a Milana Báchorka.       

Na aktuální téma – Umění a kultura v době pandemie – pohovořil Jan Vrkoč. Vzpomenul personální ztráty, které nám virus způsobil a jak doslova otřásl hudebním školstvím, koncertním provozem a náladami ve společnosti.

Jako rozhovor o hudbě byl v programu Forfestu avizován příspěvek Jiřího Bezděka, který přítomným představil všestrannou a neobyčejně agilní plzeňskou osobnost JUDr. Karla Pexidra. Prezentoval jej nejen jako skladatele a klavíristu, ale i jako literáta a filosofa, tedy jako osobnost renesančního typu. Pozornost intelektuálních kruhů si Pexidr podle Bezděka zaslouží i pro svůj lidský nadhled a způsob, jakým se v jeho tvorbě všechny tvůrčí obory vzájemně prolínají a doplňují. Za připomenutí stojí rovněž jeho sponzorské aktivity, kterými podporuje četné kulturní akce nejen lokálního významu.

Dominantou nedělního odpoledne se však stal koncertní pořad s názvem Soudobý český koncertní melodram. Zasvěceným slovem jej uvedla Doc. PhDr. Věra Šustíková, Ph.D., pražská muzikoložka, která se tímto tématem soustavně zabývá již po celá desetiletí. Pro letošní ročník Forfestu sestavila koncert „Nová vlna českého melodramu“ z tvorby hned několika generací hudebních tvůrců. Do nejmladší skladatelské generace, která koncert zahájila, patří Michaela Augustová. Byla uvedena její kompozice na text Ilji Hurníka s názvem Kosmologie. Další mladou skladatelkou melodramu je Kateřina Pincová. Její skladba na text Chérie Carter Scottové (v překladu Vladimíra Vitvara) nese název Melodramatická freska. Lukáš Sommer formou melodramu zhudebnil lyrický text Karly Erbové „Dávno mě nikdo nepohladil“, naopak až dadaistický působící text Josefa Hiršala s názvem „Básně, třásně, rohypnol“ se stal literárním podkladem pro skladbu Jiřího Pakandla. Cesty, to je název melodramu Markéty Mazourové na text Roberta Rožděstvenského v překladu Jany Moravcové. Následovaly skladby již zralých skladatelských osobností. Satirický náboj má melodramatická kompozice Josefa Marka, která se opírá o text Williama Shakespeara. Skladatel ji nazval Senátor. Ze Shakespeara těžil rovněž Emil Viklický, který zhudebnil Sonet č. 66 v překladu E. A. Saudka. Odkazem na lidovou tvořivost je melodram Jiřího Bezděka s názvem Tančil, jako ďábel. Výrazně vypointovaný konec celému melodramatickému odpoledni dodala skladba Miloše Štědroně na text Pavla Eisnera nazvaná „Je to možné?“. Ve funkci meziher zazněla v průběhu koncertu dvě klavírní preludia (mezi Pincovou a Sommerem a mezi Viklickým a Bezděkem). To první napsal Pavel Samiec, to druhé Karel Pexidr. Nejen je, ale i kompletně všechny náročné instrumentální party melodramů přenesla klavíristka Věra Müllerová. Její výkon byl opravdu skvělý a zaslouží si obdiv nejen pro svůj rozsah (zahrála celkem 11!! skladeb), ale i proto, že se uvolila hrát ne na skutečný klavír. Muzeum Kroměřížska má ve své přednáškové síni (jak již o tom byla zmínka v předešlém textu) k dispozici pouze elektronický nástroj značky Technics, který je sice té vyspělejší technologické kategorie, avšak přísnému srovnání s akustickými nástroji tradičního typu, pro které všichni skladatelé komponovali, stále ještě nestačí. Největší pozornost publika byla však pochopitelně soustředěna na recitátory. Byli dva -  Marta Hrachovinová (ztvárnila melodramatické party v Augustinové, Sommerovi, Mazourové, Viklickém a Bezděkovi) a Filip Sychra (recitoval v Pincové, Pakandlovi, Markovi a Štědroňovi). Na svoje role byli  velmi dobře připraveni. Ostatně jedná se o dramatické umělce, kteří se v oboru suverénně pohybují již celá léta. Bylo požitkem je sledovat, jak citlivě reagují na dění v hudební složce, jak souzní nejen s jejím časovým parametrem, ale i s  výrazem a průběhem dynamiky. Dobře vědí, kdy mají nasadit jakou dynamiku, kdy civilní výraz a kdy naopak patetický tón, takový, který je v mnoha případech stále ještě platnou normou, dědictvím zlatého věku české Fibichovské éry.  

V pondělí dopoledne 27. 6. pokračovalo druhým blokem letošní kolokvium.  V jeho úvodu PhDr. Věra Šustíková hovořila o historii a současnosti českého melodramu, čímž z historického a hudebně teoretického hlediska navázala na koncert ze včerejšího odpoledne. Analýzou vlastní tvorby, Proroctví Izaiášovo pokračoval skladatel Pavel Zemek – Novák. Z programu třetího bloku letošního kolokvia je třeba poukázat na příspěvek z oblasti psychologie a medicíny, v němž Dr. Marek Pavka pojednává o tom, zda může poslech Mozarta podpořit IQ.

Renomované Doležalovo kvarteto (Václav Dvořák, Jan Zrostlík – housle, Martin Adamovič – viola, Vojtěch Urban – violoncello) předneslo v pondělí / 27. 6. / večer v chrámu svatého Mořice čtyři soudobé kvartetní kompozice vzácně jednotného výrazu a jednotné volby kompozičních prostředků. První dvě, Chiaroscuro od Giji Kančeliho a Pramen z jeskyně bezmoci Ondřeje Štochla, jsou jednověté skladby plné lyrického citu a smutku. Plynou pomalu, v řídké faktuře, jen občas nás překvapí erupce jakéhosi vzdoru, vystřídané plochami až dramatického pianissima.

Pozdní úterní odpoledne / 28.6. / v Muzeu Kroměřížska patřilo dvojici hráčů na smyčcové nástroje – violistovi Josefu Jandovi a violoncellistovi Petru Chudobovi. Přednesli soudobý repertoár ( Kurtág, Poppe, Lang, Král).

Další čistě ženskou interpretační dvojicí na letošním Forfestu byla flétnistka Monika Štreitová z Portugalska a sopranistka Nao Higano z Japonska. Přednesly repertoár japonsko-slovensko-česko-rakouský (Hattori, Matsumoto, Szeghy, Rataj, Schönberg), prezentující nejen sóla a dua, ale i součinnost elektroakustické stopy.

Komorní koncert čtvrtečního /30.6/ odpoledne patřil brněnskému dechovému Triu Aperto (Barbora Šteflová – hoboj, Jan Charfreitag – klarinet a Pavel Horák – fagot). I tato sestava nabídla soudobou tvorbu spojenou s elektroakustikou (Trio Ondřeje Kyase), dále pak skladby Radima Bednaříka (Mikrosvěty IX), Jiřího Bárty (Trio), Michala Nejtka (Some strange bird), Dalibora Spilky (Rozmarné léto) a Jany Vöröšové (Trio).

Ostravský komorní ženský sbor Notabene, vedený Danielou Střílkovou přednesl ve čtvrtek večer v Chrámu svatého Mořice výběr ze svého bohatého soudobého repertoáru, v němž dominují jména skladatelských osobností jako například Markéta Dvořáková a Jaroslav Dostalík.

Závěrečnou akcí letošního třiatřicátého ročníku festivalu Forfest Czech Republic 2022 se stalo vystoupení tří zahraničních umělců, sopranistky Maji Pavlovské z Makedonie, flétnistky Eleny Stojceské Petiot a kytaristy Romaina Petiota – oba z Francie a elektroakustika Massimiliana Messieriho ze San Marina. Uskutečnilo se za podpory Ministerstva kultury Makedonie v Muzeu Kroměřížska. Zazněly skladby Dariji Andovské, Alberta Roussela, Raphaela Zamboniho, Sophie Lacaze a Heitora Villa-Lobose.